Kapitola 8 - George
17. 2. 2012
George
„Takže jak to je?“ „Co máš na mysli?“ „Víš moc dobře, o čem mluvím a nedělej, že nevíš,“ řekne mi George.
„Ach jo, že ty vždycky na mně všechno poznáš.“ „To víš, to musíš umět,“ usměje se tajemně George. „No…“ „No tak Kyle, leze to z tebe jako z chlupaté deky. To si snad někoho zabil nebo co?“ směje se George. „Blbče,“ řeknu a nafouknu se.
„Víš jak si strašně roztomilí s těmi nafouklými tvářičkami? To se mi na tobě vždycky líbilo,“ pohladí mě George po tváři a já určitě trochu zčervenal. Nakonec všechno Georgovi řeknu úplně od začátku.
„Uvidíš Kyle, nějak to určitě dopadne a tím, že se budeš vyhýbat škole a mu, tak tomu určitě nepomůžeš,“ řekne mi George. „Máš pravdu, je to blbost se tomu vyhýbat.“ No jo George vždycky věděl, co mi má říct, a jak mi to má říct.
„A co tu vlastně teda děláš?“ zeptám se ho, protože předchozí téma beru za uzavřené a chci změnit téma na něco jiného. Vím, že George to pochopil a chápal mě. „Říkal jsem ti, že tu mám nějakou práci a navíc jsem se chtěl i podívat za rodinou, protože jsem ji dlouho neviděl.“ „No vidíš asi tak před týdnem jsem potkal tvoji mamku a divím se, že si mě ještě tak dobře pamatuje,“ řeknu mu udiveně, „a vůbec, to už jsi říkal, že tu máš nějakou práci, ale já chtěl vědět jakou konkrétní nebo je to tajné?“ „Ne, není to vůbec tajné, dělám pro jednu firmu, jsem architekt.“
„Páni, takže se ti to podařilo, tak to ti gratuluji.“ Pamatuji si, že George vždycky chtěl být architektem, ale nebyl si jistý, zda to zvládne, i když všichni kolem něho v to věřili.
V kavárně jsme seděli ještě pěkně dlouho a každý jsme si dokonce i objednali nějaký ten zákusek a nějakou tu vodu na pití. Povídali jsem si o starých časech, ale i o těch nových, a co všechno máme v plánu. Nakonec jsme se i dohadovali, kdo bude platit. Já si samozřejmě chtěl svoji objednávku zaplatit sám, ale George si stál za tím, že zaplatí on, protože to byl on, kdo chtěl někam jít, a že mě pozval.
Nakonec jsem s tím teda souhlasil, a když přišla servírka, tak to byla opravdu jeho peněženka, která zhubla na pár bankovkách. George se nabídl, že mě sveze domů, takže jsem zase nastoupili a jeli k mému domu.
„Rád jsem tě zase viděl Georgi,“ řekl jsem, když jme stavěli před mým domem. „Já tebe taky Kyle. Víš jak ses divil, že si tě mamka pamatuje?“ „Hm?“ „Tak je to proto, že jsi byl jediný s kým jsem byl tak dlouho, a který byl u nás tak často a naši věděli, že tě mám opravdu rád,“ řekl mi George a já na něho jen koukal. „To…no…taky jsem tě měl rád,“ dostanu nakonec ze sebe. „Víš Kyle, řekněme, že tě pořád mám rád, i přesto že jsme se rozešli a dlouho neviděli a vím, co se ti teď stalo a prožíváš, ale i tak si nemůžu pomoct, takže jestli chceš, tak mě odstrč.“ Ale já ho jen poslouchal a pozoroval, jak se ke mně naklání a ve chvíli, kdy se dotknul mých rtů těmi svými, tak se ve mně probudila stará touha a já se k němu přidal a začal mu odpovídat na jeho polibky.
„Když budeš chtít, tak zase můžeme někam zajít, třeba do kina nebo tak,“ řekl George a pohladil mě po tváři, když jsme se od sebe odtáhli. Nezmohl jsem se na nic, jen na lehké kývnutí. „Tak ahoj,“ řekl jsem a vystoupil z auta a mířil si to k domovním dveřím. „Měj se Kyle,“ zavolal na mě George z okýnka než odjel a já zapadnul do domu.
:)
(market, 14. 6. 2014 20:45)